Kapsy plné dynamitu

Ještě žádný jiný film Sergia Leoneho ve mně nezanechal takových pocitů a myšlenek . Je to těžce stravitelné a zajímavě podané . Do půlky klasický spaghetti western a od druhé drama o lidskosti , nesplněných snech a životních prohrách . Leone podává všechny scény s velkou precizností a se smyslem pro detail který je pro něj typický . Velkou zásluhu na tom mají skvělí herci především James Coburn u něhož stačí pohled a smete vás . Jediné co lze vytknout je příliš dlouhá stopáž filmu ale je tam takových emocionálních scén že mu to v klidu odpustím . (19.09.2006)

Sergio Leone začínal jako béčkař a béčkařem, ovšem v tom nejlepším smyslu slova, zůstal prakticky až do konce své kariéry, snad s výjimkou jeho nejslavnějšího filmu Tenkrát v Americe. Béčkařem myslím v tomhle smyslu režiséra, který pracuje s omezeným rozpočtem a tomu přizpůsobuje svoji práci. Navíc režiséra, který nenatáčí s primární potřebou získat nějaký ten festivalový vavřín a myslí především na diváky. Leone pracuje s typickými žánrovými rekvizitami a typickými modelovými situacemi, ale používá je po svém. Inovuje a především posouvá film z jednoduchého schématu souboje pistolníků do společenského konfliktu země zmítané sociální nespravedlností a občanskou válkou. Leone patřil k italské levici, která v 70. letech v italském filmu drtivě převládala. Už v první scéně z dostavníku detailní záběry kamery na cynické zbohatlíky, jejich ústa nacpaná jídlem, arogantní gesta a zejména jejich povýšenecké dialogy dávají znát, na čí straně jsou jeho sympatie. Film je jednak o vznikajícím přátelství dvou povahově i původem naprosto rozdílných mužů, jednak o snaze nastolit spravedlivější společnost v zemi ovládané diktaturou a zvůlí. Béčkové kořeny Leoneho umožňují, aby svůj film odlehčoval humornou nadsázkou a řadou dobrodružných prvků, které pomáhají prodat téma co nejširší skupině filmových diváků. I přes velmi dobré řemeslo film není dokonalý a do puntíku promyšlený, některé dost zásadní momenty Leone neřeší a pokulhává logika děje, např. je s podivem, že se oba hrdinové dokážou dostat do přísně střeženého vojenského transportu, který převáží do bezpečí šéfa provincie i s jeho pokladnou. Nebo jiná situace když zuří urputná bitva a oba hrdinové se ocitnou tváří v tvář svému úhlavnímu nepříteli, v ten moment bitva zázrakem utichne, to si nejspíš chlapci dali cigáro a kafe, a když westernová konfrontace skončí, bitva začne znovu v plné parádě. Pro fanouška vojenské historie je taky úžasné, jak Leone vyřešil otázku uniforem a vojenské výzbroje. Převzal jednoduše vybavení italské armády z 2. světové a šoupnul ho do svého filmu. Leone se sice nezmiňuje o přesném datu, do kterého svůj příběh zasazuje, ale z logiky viděného je jasné, že se odehrává na přelomu let 1913-1914 za vlády diktátora Huerty už proto, že v polovině roku 1914 přestala mexická federální armáda úplně existovat. Tehdy pochopitelně mexická armáda nebyla motorizovaná a už vůbec neměla obrněné vozy. Po herecké stránce výborné, celkem logicky excelují James Coburn a Rod Steiger v hlavních rolích. Celkový dojem: 85 %. (08.03.2010)

90% -- "Revolution? Don´t try to tell me about revolution. I know all about revolutions. The people that read books go to the people that can´t read books and say: ´ We have to have a change.´ So the poor people make the change. Than the people that read the books sit around the big tables and talk and talk and talk and eat and eat and eat. But what has happened to the poor people? They´re dead! So, please, don´t tell me about revolutions ....... And what happens afterwards? The same fucking thing starts all over again." -- Další vynikajicí role Jamese Coburna a definitivně putuje do mých TOP herců... -- Vše podstatné o filmu řekly ostatní komentáře, nemám co dodat. (04.03.2006)

Herecké obsazení dvou hlavních hrdinů tedy Irského intelektuálsky zaměřeného revolucionáře a zdatného pyrotechnika Johna Malloryho alias "Britta" se Sedmi statečných v podání Jamese Coburna a pak sedlácky a všemi mastmi prohnaného desperáta Juana Mirandy v podání Roda Steigera si myslím že se v tomto filmu nadmíru osvědčilo. Jejich neuvěřitelně vtipné dialogy, neustálé chlapácké láteření a soupeření mezi sebou, nevynechaje i několik posměšných výrazů na adresu toho druhého bylo také velice dobré. Dalo by se říct, že se mezi nimi od začátku až do konce rozvíjelo takové víc než podivné nesourodé přátelství. Jinak co se týče filmu a Leonova scénáře jako takové ho, tak to byl jeho poslední slavný film pod filmovým přívlastkem-označením spaghetti western, asi nejslabší co kdy udělal, ale přesto se nato dalo koukat. Škoda jen toho rádoby vtipného dabingu z ČT. Čech mi tam prostě neseděl, mohli zvolit někoho jiného. Kdo slyšel jeho originál hlas podobně jako Steigerův, tak mi dá za pravdu že je to úplně o něčem jiném. Tuny dialogů zde zase nebyli. V tomto filmu, Leone doháněl nejen své herce, ale i jednotlivé scény až do extrému. Co se týče brutality, cynismu a určitých charekteristyckých rysů spaghetti westernu tak právě zde všechno co se nepodařilo nebo nevešlo do jeho předchozích filmů dohání až zde a to tak že se filmový divák nestačí divit. Kulomety zde drnčí jako zvonky, všude hromady mrtvol, mexičtí vojáci jsou tu jako novodobé gestapo, poprav nebo vyhazování stovky lidí a techniky do vzduchu jako na běžícím páse. Scéna na kopci kdy Coburn a Steiger pálili ze svých těžkých kulometů, na těžkou nepřátelskou techniku, nebo posléze vyhození mostu do vzduchu, byli jedni z nejakčnějších scén westernu jako takové ho. Dobrá scéna byla i ta kdy osvobození vězni náhle prohlašují Juana hrdinou revoluce i když trochu nechtěně. Hudební vložka mistra Morriconeho, se sice nedala srovnat z jeho dřívějšími úspěšnými filmy, takové to popěvovaní šom, šom mi lezlo po chvilce pěkně na nervy ale ještě v rámci všech možností filmu ušlo. Některé pasáže v určitých scénách a záběry jakbysmet, a to i co se týče hudby ale jakoby z oka vypadli jeho NEJ snímku Tenkrát na západě či dolarové trilogii. Zde se režisér i jeho dvorní skladatel nechali určitě inspirovat, inu ono je také těžké něco podobného, a nebo alespoň něčemu takovému se vůbec na kloub přiblížit. To se podaří jednou za život, jak se říká. Kvalitní podívaná i přes tu děsivě dlouhou avšak u něj obvyklou stopáž, která však nezklame a rozhodně potěší nejenom milovníka pozdního westernu. Takže Viva revoluce ! A Viva Leone and Morricone ! Za 5 jednoznačně*. (19.02.2007)

Sergio Leone si umí pohrát s divákem... začíná to jako typický spaghetti western s výraznými hlavními postavami a bankou, kterou je třeba vykrást, jenže postupem času to přerůstá do čehosi celkem blízkého dramatu s prvky dobrodružného filmu. Původně hodně jednoduše rozvržený vztah mezi Johnem a Juanem dostává třetí dimenzi, do cesty westernové zápletce přijde revoluce, úvahy o zradě, o krutosti, zahazování Bakunina do bláta, retrospektivy, zkrátka se to všechno jaksi zkomplikuje a rozhodně nesledujeme jednoduchý snímek. Leoneho poznávací znamení jsou více než jasná, dokonalá práce s očima herců, spousty detailů, skvělá kamera, perfektní hudba z pera mistra Morriconeho. To všechno dodává filmu zvláštní lehkost, se kterou balancuje na hranici komiky, lacinosti, tragiky a závažnosti. Na škodu mu je asi jen stopáž a přílišné natahování (film měl snad tři momenty, které se zdály být vrcholem), ale jak tu správně poznamenal Cival, ono to horko udělá s divákem své. :o) Výborný zážitek. (23.07.2006)